Zpochybnit nezpochybnitelné je úlohou kreativní skepse...
Sociální
platformy interaktivního sdílení se jeví jako velice efektivní z hlediska
celostní druhové mutace. Bohužel je nutné konstatovat, že jsou v dnešní
době příliš závislé na velmi primitivním stupni elektronických technologií.
Přesně
takto:
Je žádoucí i
nezbytné vědecky a experimentálně analyzovat dění čapkovsky, karafiátovsky či
sekorovsky viděné jako „Ze života hmyzu“, coby sociobiologický a patogenní fenomén
„hmyzovatění lidského“, nejen tudíž jakožto izolovaný jev výhradně dramatický.
To tzv. nietzscheovské
„příliš lidské“ - pravděpodobně funguje výhradně do maximálního počtu dvouset
až tříset vzájemně hierarchicky komunikujících jedinců, potom dochází k
postupné degradaci tj. animalizaci a "stádovatění".
Při exponenciálním
růstu na magnitudo planetárního zrcadla - blížícího se výskytu statisíců,
miliónů a miliard jedinců - dochází ke katastrofické a chaotické destrukci
nejen autenticity, ale i „svojství". Živočišný druh přechází z animálního
stadia do stadia anonymního hmyzího společenství (zejména pozorovatelné na
chování druhů přemnožených lidských, holubích či potkaních jedinců v městských
aglomeracích).
Interkomunikativní
elektronické sociální sítě snad naznačují východisko, rovněž "vzkazy"
v signální sféře korporativní propagandy (v české kotlině nedávné přimalovávání
tykadel nebezpečným jedincům, ohrožujícím druhovou existenci).
Instituce
druhově sdíleného vědomí, která je pozorovatelná jako gregarismus u ptačího
hejna nebo stáda vyšších obratlovců, dosti primitivně označovaná jako
telekomunikace, telepatie atp. – je však v případě evoluce lidského druhu
vytlačována a překrývána smyslovými extenzemi prostřednictvím jednostranného
vývoje mozku a ruky, přesněji výrobou a aplikací nástrojů, jak pazourkovou industrií,
tak i rozvojem instrumentů především řeči a jazyka. Tyto instrumenty celý
proces svádějí do kanálů simplicistního a symbolického reinterpretování
sociálně konstruované druhové reality a zkušenosti kulturní manipulace
s ní.
CO NEJPEČLIVĚJI CENSUROVÁNO SE SVOLENÍM ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU Komunistické strany bratrské Číny, nejmenované partaje modrých strak a Theophila Opatrného, generálního censora konzistoře Patafyzického kolegia v.r.
Josífek Kobů, imperátor, diktátor a velký lingvista - v časopise pro děti z let padesátých,
nositel posmrtných Čestných tykadel Červeného Lva
A chuťové či
čichové mohutnosti staly se takřka komunikačně zanedbatelné.
Sice
v řeči zůstávají ve sděleních typu: tohle mi není po chuti, jak nechutné,
toto mi nevoní - a tak podobně, žel v přeneseném významu. Uplatňují se jen
ve sféře erotické a sexuální, kdy pach partnera či partnerky je důležitý. To je
ovšem atavismus, na nějž stačí pořádná rýma a hlenem ucpaný nos. Jak nechutná
informace…
Ustavičně
jsme nuceni se vyjadřovat artikulovanými zvuky či vizuálními sděleními, sluch a
zrak jsou dominacemi, zbylé smysly jsou beznadějně zaslepovány.
Přitom je tu
evidentní klam.
Politické aktivity
a dění kupříkladu jako sofistikované komplexity by měly být vyhrazeny vyšším
řídícím sférám naší inteligence a intelektu. Měla by tu fungovat mnohem vyšší
schopnost prekognice nežli je třebas vyžadována u řidičů motorových vozidel.
Myšlena je předvídavost kritických situací při rychlých změnách vnějších i
vnitřních podmínek interagujících systémů, například: únava řidiče, změny
atmosférických stavů – vlhká a kluzká vozovka, soumrak, hustota dopravního
provozu a tak dále.
U
politických aktivit nikdo takovéto schopnosti neočekává a ani nepožaduje, neboť
jsou rovny schopnostem šamanským a mají vykouzlit průtrž mračen na vyprahlé
poušti.
Blábolí se
cosi o volebních obdobích, volbách a tak dále, ale to jsou sociopatologické
mátožné a zmatečné konvulze naprosto nekontrolovatelných a neověřitelných jevů
a procesů.
Tak jako u
básníků, ani u politiků se nedočkáme nějaké komplexní odborné přípravy. Ta je
často na závadu. Úspěšní bývají zhusta šarmantní charismatičtí senzibilové,
schopní vycítit příležitost a chopit se jí s plným nasazením vlastního
ega. To je však velice nebezpečné, nikoliv tak v případě poezie jako spíše
politiky a řízení státu, společnosti atd.
Nářky na
vznik mafií, lobby či takto označovaných zájmových uskupení jsou zavádějící.
V hmyzím
světě není etického momentu. Zkuste obvinit kudlanku nábožnou z evidentní
bestiality či božského skarabea - hovnivála z korupce.
Etický
moment, morální kodexy – to vyplývá z kantovské osobnostní přísnosti,
pokud abstrahujeme od teologie. Jinak však jde o sociální momenty výrazně náboženské
a ideologické. V dobách deklarovaného soumraku model, ergo ideologií či
náboženství se pak nelze divit všeobecnému zvlčení a zvlčilosti davů i vůdčích
jedinců. To je jev vyplývající z nastaveného konstruktu sdílené reality.
Doslova: visí to ve vzduchu a je signalizováno – urvi, co stihneš, chop se
příležitosti. Pošetilci v Bruselu i jinde – to nazývají
konkurenceschopností.
Každému
dojde, že tu nejde o pouhé nastavování žebrácké misky, obrazně řečeno či o
postávání někde na rohu a nabízení tkaniček do bot či výtisku nějakého
časopisu.
Jde tu přece
o celospolečenské sebeprosazení vlastní hodnoty, nabídnutí vize, která uhrane.
Její cena je
překryta iluzí imaga, podobně jako v hmyzí říši.
Například
politik vám své služby spíše vlezle vnucuje, nežli nabízí zcela jinak.
Co se
vyklube z jeho slibů, až obdrží váš souhlas se většinou ukáže být klamem
šejdířského imaga.
Zkrátka vás
bezostyšně znásilňuje formami stupidní a prolhané mediální propagandy, což je
zcela legitimní. Mediální masáž znevolněných davů je základním předpokladem
úspěchu.
Bohužel i
v těch lepších případech, které kloužou po hraně cti do prohnanosti.
Nemravná a
neetická je celá nastavená a zbastlená struktura society, nikoliv jen vyjmuté a
izolované jevy.
Alespoň
v námi sdílené hmyzí populaci…
Žádné komentáře:
Okomentovat