Jakoby však nad tou touhou působit na osudy bližních i světa stálo cosi démoničtějšího. Touha upadat do polovědomých a bezvědomých euforií a pomíjivých extází, zbavovat se tíže šedivé všednosti stimulací různými podpůrnými prostředky, jež nás vracejí kamsi do stavu prapůvodního.
A tak sníme ve virtuálních zákoutích podivných slepých uliček labyrintu, jímž je svět vezdejší, jenž nám byl při narození, jakoby mimochodem, darován, nadělen či přidělen.
Často podivné klamné sny a svoje vidiny sdělujeme těm, kteří jsou ochotni nás sledovat na podivných poutích bludištěm, naslouchat našim přeludům a dělit se s námi - o podobné prožitky a cenné zážitky i zkušenosti.
Ten nezdolný optimismus mne nepřestává fascinovat...
A Karkulka nás nakonec nechtěně zavede i do nejbližší sousední galaxie, - - - leč najít cestu zpátky domů nebude jednoduché...
Žádné komentáře:
Okomentovat