POCHYBNÁ TYKADLA BEZDRÁTOVÝCH SÍTÍ

Zpochybnit nezpochybnitelné je úlohou kreativní skepse...

Sociální platformy interaktivního sdílení se jeví jako velice efektivní z hlediska celostní druhové mutace. Bohužel je nutné konstatovat, že jsou v dnešní době příliš závislé na velmi primitivním stupni elektronických technologií.

Přesně takto:

Je žádoucí i nezbytné vědecky a experimentálně analyzovat dění čapkovsky, karafiátovsky či sekorovsky viděné jako „Ze života hmyzu“, coby sociobiologický a patogenní fenomén „hmyzovatění lidského“, nejen tudíž jakožto izolovaný jev výhradně dramatický.

To tzv. nietzscheovské „příliš lidské“ - pravděpodobně funguje výhradně do maximálního počtu dvouset až tříset vzájemně hierarchicky komunikujících jedinců, potom dochází k postupné degradaci tj. animalizaci a "stádovatění".

Při exponenciálním růstu na magnitudo planetárního zrcadla - blížícího se výskytu statisíců, miliónů a miliard jedinců - dochází ke katastrofické a chaotické destrukci nejen autenticity, ale i „svojství". Živočišný druh přechází z animálního stadia do stadia anonymního hmyzího společenství (zejména pozorovatelné na chování druhů přemnožených lidských, holubích či potkaních jedinců v městských aglomeracích).

Interkomunikativní elektronické sociální sítě snad naznačují východisko, rovněž "vzkazy" v signální sféře korporativní propagandy (v české kotlině nedávné přimalovávání tykadel nebezpečným jedincům, ohrožujícím druhovou existenci).

Instituce druhově sdíleného vědomí, která je pozorovatelná jako gregarismus u ptačího hejna nebo stáda vyšších obratlovců, dosti primitivně označovaná jako telekomunikace, telepatie atp. – je však v případě evoluce lidského druhu vytlačována a překrývána smyslovými extenzemi prostřednictvím jednostranného vývoje mozku a ruky, přesněji výrobou a aplikací nástrojů, jak pazourkovou industrií, tak i rozvojem instrumentů především řeči a jazyka. Tyto instrumenty celý proces svádějí do kanálů simplicistního a symbolického reinterpretování sociálně konstruované druhové reality a zkušenosti kulturní manipulace s ní.

CO NEJPEČLIVĚJI CENSUROVÁNO SE SVOLENÍM ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU Komunistické strany bratrské Číny, nejmenované partaje modrých strak a Theophila Opatrného, generálního censora konzistoře Patafyzického kolegia v.r.

Josífek Kobů, imperátor, diktátor a velký lingvista - v časopise pro děti z let padesátých,

nositel posmrtných Čestných tykadel Červeného Lva

Eufemisticky vyjádřeno: po pachové stopě zůstala jenom pachuť, energetika čichové paměti je oslabena natolik, že skutečnost je fixována výhradně vizuálně. Haptické schopnosti zůstávají jen jako omezené u sociálních menšin, spíše deklasují, nežli přispívají k plné integraci.

A chuťové či čichové mohutnosti staly se takřka komunikačně zanedbatelné.

Sice v řeči zůstávají ve sděleních typu: tohle mi není po chuti, jak nechutné, toto mi nevoní - a tak podobně, žel v přeneseném významu. Uplatňují se jen ve sféře erotické a sexuální, kdy pach partnera či partnerky je důležitý. To je ovšem atavismus, na nějž stačí pořádná rýma a hlenem ucpaný nos. Jak nechutná informace…

Ustavičně jsme nuceni se vyjadřovat artikulovanými zvuky či vizuálními sděleními, sluch a zrak jsou dominacemi, zbylé smysly jsou beznadějně zaslepovány.

Přitom je tu evidentní klam.

Politické aktivity a dění kupříkladu jako sofistikované komplexity by měly být vyhrazeny vyšším řídícím sférám naší inteligence a intelektu. Měla by tu fungovat mnohem vyšší schopnost prekognice nežli je třebas vyžadována u řidičů motorových vozidel. Myšlena je předvídavost kritických situací při rychlých změnách vnějších i vnitřních podmínek interagujících systémů, například: únava řidiče, změny atmosférických stavů – vlhká a kluzká vozovka, soumrak, hustota dopravního provozu a tak dále.

U politických aktivit nikdo takovéto schopnosti neočekává a ani nepožaduje, neboť jsou rovny schopnostem šamanským a mají vykouzlit průtrž mračen na vyprahlé poušti.

Blábolí se cosi o volebních obdobích, volbách a tak dále, ale to jsou sociopatologické mátožné a zmatečné konvulze naprosto nekontrolovatelných a neověřitelných jevů a procesů.

Tak jako u básníků, ani u politiků se nedočkáme nějaké komplexní odborné přípravy. Ta je často na závadu. Úspěšní bývají zhusta šarmantní charismatičtí senzibilové, schopní vycítit příležitost a chopit se jí s plným nasazením vlastního ega. To je však velice nebezpečné, nikoliv tak v případě poezie jako spíše politiky a řízení státu, společnosti atd.

Nářky na vznik mafií, lobby či takto označovaných zájmových uskupení jsou zavádějící.

V hmyzím světě není etického momentu. Zkuste obvinit kudlanku nábožnou z evidentní bestiality či božského skarabea - hovnivála z korupce.

Etický moment, morální kodexy – to vyplývá z kantovské osobnostní přísnosti, pokud abstrahujeme od teologie. Jinak však jde o sociální momenty výrazně náboženské a ideologické. V dobách deklarovaného soumraku model, ergo ideologií či náboženství se pak nelze divit všeobecnému zvlčení a zvlčilosti davů i vůdčích jedinců. To je jev vyplývající z nastaveného konstruktu sdílené reality. Doslova: visí to ve vzduchu a je signalizováno – urvi, co stihneš, chop se příležitosti. Pošetilci v Bruselu i jinde – to nazývají konkurenceschopností.

Každému dojde, že tu nejde o pouhé nastavování žebrácké misky, obrazně řečeno či o postávání někde na rohu a nabízení tkaniček do bot či výtisku nějakého časopisu.

Jde tu přece o celospolečenské sebeprosazení vlastní hodnoty, nabídnutí vize, která uhrane.

Její cena je překryta iluzí imaga, podobně jako v hmyzí říši.

Například politik vám své služby spíše vlezle vnucuje, nežli nabízí zcela jinak.

Co se vyklube z jeho slibů, až obdrží váš souhlas se většinou ukáže být klamem šejdířského imaga.

Zkrátka vás bezostyšně znásilňuje formami stupidní a prolhané mediální propagandy, což je zcela legitimní. Mediální masáž znevolněných davů je základním předpokladem úspěchu.

Bohužel i v těch lepších případech, které kloužou po hraně cti do prohnanosti.

Nemravná a neetická je celá nastavená a zbastlená struktura society, nikoliv jen vyjmuté a izolované jevy.

Alespoň v námi sdílené hmyzí populaci…

A v tomto ohledu jsou vysoké dávky skepse i pesimismu faktory terapeutickými a konstruktivními.

Erb autorových předků z matčiny strany - zemanů Chrtů ze Rtína